Slepé kuře najde zrno

V sobotu se část naší party vydává znovu na Libici, jelikož tam Honza Mařík dělá komentovanou procházku. S Janou tradičně nestíháme a přijíždíme o půl hodiny později, naštěstí je ta první půlhodinka věnovaná expozici nálezů a tam už jsme byli.

Procházka opravdu stojí za to a i přes to, že na Libici jezdíme 9 let, padne řada informací, které jsme prostě nevěděli. Pro mě osobně je největší změnou pohledu vodní režim ve zdejší krajině a opuštění představy blatného hradiště. Navíc nás Honza protáhne i samotným městem, což znamená původně zázemím Libického hradiště a následně středověkým městečkem.

Honza Mařík tuto vycházku nedělal poprvé a pokud se znovu objeví pozvánka, rozhodně neváhejte a vyražte. Výzkum Libického hradiště dělá už nějakých 20 let a i díky tomu to opravdu stojí za to.
Když procházka skončila vyrážíme na oběd a když jsme na Libici, tak kam jinam než do kempu do Poděbrad. Ještě se tam znovu potkáváme s Harymarovic, evidentně místní kuchyně táhne.

Cestou zpátky jsem se rozhodli zastavit na jednom takovém plonkovém políčku, v podstatě pouze protáhnout nohy. To, že místo není žádná hitparáda se ukazovalo cca 2 hodiny, během kterých mám 2 mince (2H RU a prvorepublikového padíka) a čtyři arzenbronzové knoflíky.

Už jsme šli směrem k autu, když jsem dostal signál jako „prase“ navíc ID 35, tudíž něco opravdu velkého a vodivého. Ještě jsem stihnul ID zahlásit a Pilot mi popřál nějaké opravdu krásné víčko od kompotu nebo hliníkovou krabičku od olejovek… no 99 případech ze 100 by to tak bylo, ale dneska na mě prostě vyšla ta stovka. Z ani ne 20 cm na mě vykouknul tenhle nádherný nápážník. Radost byla veliká a přeju jednou za čas podobný nález každému hledači, tedy za podmínky, že nález vypublikuje a prostě se o něho podělí a neskončí někde v zaprášeném šupleti. Fotky jsem už poslal Jindrovi Šteflovi, aby mi dal kontakt na někoho, kdo se o nález postará. Je jasné, že na tohle „plonkové“ pole se ještě podíváme, třeba to není jenom nějaká ztrátovka