V základech domu našli pět a půl tuny mincí z 10. - 13. století

Mince byly objeveny 13. října 2017 při výkopových pracích ve dvou sklepních místnostech v základech starobylého domu nedaleko města Jingdezhen v provincii Jiangxi ve východní Číně. Jednalo se o více než 300 000 měděných mincí wen z období dynastie Song (960 – 1279) o celkové hmotnosti 5 600 Kg!

Ku vší smůle je místo nálezu prakticky uprostřed vesnice. Zpráva o pokladu se rozšířila bleskurychle, což vedlo k ohromné zvědavosti místních, kteří se v několikadenní prodlevě mezi ohlášením nálezu a příjezdem archeologů činorodě zabývali samosběrem. A to i přes výzvy úředníků, že mince mají jen minimální tržní hodnotu na černém trhu, cenné jsou především z historického hlediska. Pomohly teprve výhrůžky postihem za porušení zákona o kulturním dědictví, nicméně i přesto mnoho mincí zůstalo mezi vesničany, kteří navíc v místě hledali i po skončení archeologických prací.

Poklad je o to významnější, že v oblasti neexistuje žádné naleziště mědi, které by tehdy umožnilo ražbu mincí v dostatečném počtu a přijatelné kvalitě. Zkušebně se razily i mince železné, ale pro jejich korozivnost a problémy s ražbou se jejich používání upustilo. Tento problém nakonec vedl k trvalému zavedení papírových platidel.

Odborníci se tak domnívají, že nález může souviset s nepokoji kolem roku 1127, kdy se vládnoucí třída ze severních oblastí přemístila jižněji do Lin'anu (dnes Chang-čou, nedaleko místa nálezu) a mince vzala sebou. Po roce 1161 se pro nedostatek mincí wen snížil vojenský žold na polovinu. Proto byly v roce 1170 trvale zavedeny papírové peníze Huizi. To vedlo k vyšší poptávce po bankovkách, bronzové a měděné mince byly přitom stále vzácnější. Inflace nakonec směřovala k používání drobnějších mincí zvaných Qian Pai, ačkoli mince typu wen se v různých obměnách používaly až do roku 1889, kdy byl zaveden jüan.

Místní folklor prý poukazuje na to, že mince ukryl do základů domu jeho první majitel. Pro to však neexistuje žádný důkaz. Ze tří sklepů byly dva naplněny mincemi a jeden odpadem, přičemž některé jeho části pocházejí z období dynastie Yuan (1215 – 1294), zatímco příběh domu a jeho majitele je vsazen do časů dynastie Ming (1368 – 1644).

Krom toho je velice nepravděpodobné, že by měl nějaký jednotlivec přístup k takové obrovské hotovostní rezervě. I kdyby skutečně existoval někdo takto bohatý, zcela jistě by měděné mince vyměnil za stříbro nebo zlato, se kterým nejsou takové potíže při uskladnění a manipulaci. Podle Feng Ruqina z muzea okresu Fuliang byly mince pravděpodobně ukryty nějakou větší organizací, případně bankou.

Výkopové práce jsou u konce, všechny tři sklepy byly opět zasypány. Konzervátoři a výzkumní pracovníci nyní stojí před složitým úkolem každou jednotlivou minci vyčistit, zakonzervovat a katalogizovat. Při počtu 300 000 kusů se jedná odhadem o tři roky náročné práce.

Podle zákona o „Ochraně a zachování památek“ v Číně musí být mince odevzdány státu. Na oplátku může nálezce dostat „morální povzbuzení nebo materiální odměnu“. Zákon výslovně nestanovuje kdy a jak v takových případech jednat, nálezci tak mohou získat solidní odměnu a nebo také jen veřejné poděkování.

Roman Němec
Zdroje: gainesvillecoins.com, thehistoryblog.com, numismaticnews.net,